připoj se!

Zorganizujte diskusi za účasti různých náboženských i nekonfesijních skupin ve vašem okolí o způsobu propagování tolerance v těchto společenstvích. Jak je tolerance pojímána a propagována v různých světových náboženstvích? Každé z nich je svým způsobem založeno na lásce a spravedlnosti a nemůže být používáno k ospravedlnění válek či násilí. Dialog a diskuse mezi zástupci náboženských skupin je tradicí, která sahá hluboko do minulosti a je dodnes velmi cennou formou komunikace myšlenek tolerance.

Každé společenství se zakládá na vzájemné provázanosti. Stejně jako rostliny či zvířata bychom nebyli schopni přežít, pokud bychom byli všichni stejní. Jaké další příklady bychom dokázali uvést z běžného života ve našem městě? Jakou konkrétní roli může hrát kultura mírového soužití a tolerance v oblasti ochrany životního prostředí? Iniciujte projekt na vaší škole či v jiné části společnosti.

Jak se násilí objevuje v dané komunitě, ve škole či doma a jak mu můžeme zabránit? Pokuste se vyjádřit dynamiku fungování tolerance a netolerance prostřednictvím hraných scének či diskuse. Organizujte veřejné debaty, účastněte se debat, vyměňujte si role a snažte se obhajovat názor opačné strany. Jak si představujete mírové soužití různorodých jedinců a skupin? Co napomáhá dobrému fungování a co ho podkopává?

Vypracujte svůj vlastní program tolerance; tzn. zaměřte se na to, jaké jsou hlavní aspekty tolerance a jako mohou být dle vašeho názoru hodnoty tolerance nejlépe přenášeny. Prověřte učebnice, televizní programy, noviny a jiná periodika z pohledu stereotypizace, včetně generového typizování a předjímaných názorů o různých národnostech či etnických skupinách. Jaké priority by měl mít váš program tolerance pro vaše město, zemi či region?

Ať žijete kdekoli, pravděpodobně vás překvapí různorodost vaší komunity. Říká se, že kultura je souhrnem všech vlivů, jimž byl daný region vystaven. Podnikněte poznávací projekt na kulturní rozmanitost ve vašem městě či komunitě. Kdo zde žije? A jak žije? Články, rozhovory, plakáty či výstavy mohou sloužit jako dobrý způsob, jak poukázat na širokou škálu identit a kultur. Jak se rozmanitost projevuje v hudbě? Přemýšlejte o nejrůznějších hudebních tradicích a tancích, s nimiž jste se setkali a o vlivu, kterým na své okolí působí. Zorganizujte koncert či kulturní festival, který dohromady prováže nejrůznější kulturní tradice.

Mnoho lidí ví, že zítřejší problémy budou stále více globálnější ve svém charakteru, pouze málo z nich si však uvědomuje, že řešení globálních problémů často spočívá na místní, ne-li přímo na osobní úrovni. Pokud se setkáme s eskalací netolerance v našem okolí, nesmíme spoléhat jen na vládu či instituce. My jsme nedílnou součástí tohoto řešení. Neměli bychom se cítit bezmocní, neboť máme v sobě obrovskou sílu. Nenásilná akce je způsobem, jak využít této vnitřní síly lidí. Nástroje této nenásilné akce jsou nasnadě – je možné dát dohromady skupinu, která danému problému čelí, organizovat síť podpory mezi nejširší veřejností, projevovat solidaritu s oběťmi netolerance a odmítat nenávistnou propagandu ve spolupráci se všemi, kteří si přejí vymítit netoleranci, násilí a nenávist.

Netolerance ve společnosti je souhrn netolerance jejích jednotlivých členů. Bigotnost, stereotypy, stigmatizace, urážky, rasově motivované vtipy jsou příklady individuálních vyjádření netolerance, se kterými se potkáváme téměř každý den. Netolerance navíc plodí další netoleranci. Oběti netolerance často tíhnou k touze po pomstě. K efektivnímu boji s netolerancí je třeba, abychom si uvědomili spojitost mezi naším chováním a bludným kruhem nedůvěry a násilí ve společnosti. Každý z nás by si měl sám položit otázku: Jsem tolerantní člověk? Nemám tendenci používat stereotypy? Nevyhýbám se těm, kteří se ode mne liší? Viním „jiné“ ze svých vlastních problémů?

Netolerance je nejnebezpečnější, když je jí využíváno k naplnění politických či územních ambicí ze strany jednotlivců či skupin jednotlivců. Rozsévači nenávisti velmi často začínají tím, že zkoušejí práh tolerance veřejnosti. Dokáží vyprodukovat lživé argumenty, nepravdivé statistiky a manipulovat veřejný názor pomocí desinformací a předsudků. Nejefektivnější způsob omezení těchto negativních vlivů spočívá v propagování svobody tisku a pluralitě médií, aby tak veřejnost mohla rozlišovat mezi fakty a osobními názory.

Zákony jsou potřebným, nikoli však dostačujícím nástrojem boje proti netoleranci vyvěrající z osobních postojů. Netolerance je velmi často zakořeněna v neznalosti a strachu: strachu z neznámého či jiného – z jiných kultur, národů, náboženství. Netolerance je rovněž úzce svázána s přehnaným sebehodnocením a pýchou, ať osobní, národní či náboženskou. Tyto poznatky získáváme a učíme se jim již v raném stádiu našeho vývoje. Proto musí být kladen větší důraz na lepší a kvalitnější vzdělávání. Musíme vynaložit větší úsilí při vzdělávání dětí v oblasti tolerance, lidských práv či jiných způsobech života. Děti musí být doma i ve škole povzbuzovány k tomu, aby přistupovaly ke všemu novému s otevřenou myslí a s upřímnou zvídavostí.

Komisařka EU, paní Margot Walstromová

8. května 2005 na navštívila u příležitosti oslav 60. výročí osvobození represivních zařízení v Terezíně a Litoměřicích komisařka Evropské unie, paní Margot Waldströmová, město Terezín. Jednalo se o její druhou návštěvu do města s velmi pohnutou a tragickou historií, jejímž smyslem bylo však kromě připomenutí si hrůz 2. světové války v podobě shromažďovacího a deportačního tábora také jednání s představiteli města o budoucnosti tohoto města založeného Marií Terezií před 220 lety. Komisařka EU pro styk s Evropskými institucemi a zároveň místopředsedkyně Evropské Komise přichází s představou vybudování Centra pro demokracii a kulturu v Terezíně, které by zapadalo de jejího celkového konceptu „míst setkávání“ pro občany z celé Evropské unie, kde by mohli svobodně a nezávazně diskutovat o společné budoucnosti, vytvářet nejrůznější kulturní a umělecké projekty, které by přispívaly k propagaci vzájemné spolupráce mezi národy a umožňovaly bližší kontakt mezi lidmi z různých zemí, což představuje první krok k opravdové a hluboké toleranci.

Je zodpovědností každé vlády prosazovat legislativu v oblasti lidských práv, která brání zločinům z nenávisti a diskriminaci menšin a penalizuje takové činy, ať jsou páchány státem, úřady, soukromými organizacemi nebo jednotlivci. Stát musí rovněž zajistit rovnoprávný přístup k soudům, komisaři pro lidská práva či k ombudsmanovi, aby tak lidé nebrali spravedlnost do svých rukou a případně se neuchylovali k násilí při řešení svých sporů.